Měsíc oči mhouří, hvězdy půjdou spát,
k tobě rád se schoulím, když se ve snách zamykáš.
Nespím a zkouším, jestli probudím tě k hrám,
lásko, jen štěstí, že tě mám.
Co chvíli říkáš : „Mohli jsme se potkat dřív,
láskou a touhou spolu více roků žít.“
Víš, krásný léta přisoudil nám snad Bůh sám,
lásko, jen štěstí, že tě mám.
Častokrát i bouří plaví se člun, taky pravdu znáš.
Přiznávám, že snášíš mejch nálad víc a usmíváš se tak….
Nad ránem, já nejspíš měl bych spát.
Spolu jít rájem totiž nechat si jen zdát.
Jak sám jsem králem, jak ti zlato k nohám dám,
lásko, jen štěstí, že tě mám.
Lásko, jen štěstí, že tě mám.
The comments are closed.